Co znamená být součástí tanečního týmu?

Být součástí tanečního týmu znamená, že každý z nás nese zodpovědnost nejen za sebe, ale částečně i za ostatní. V choreografii má každý své místo nebo i svou roli. Když jeden tanečník chybí, neznamená to, že chybí jen "jeden člověk" – někdy tím přestane fungovat celý tvar, přechod nebo část choreografie a ovlivní to dalších šest, deset nebo patnáct dětí. Mluvíme ze zkušenosti z minulého roku, kdy jsme velkou část času nemohli choreografii posouvat tak, jak bychom potřebovali, protože přechody a změny tvarů pro deset dětí se zkrátka v pěti zkouší velmi těžko. I když jsme to nakonec zvládli a choreografii předvedli bez větší chyby, ten stres za to nestál.

Právě proto je u týmového tance tak důležitá pravidelná docházka, včasné omluvy a také alespoň malá snaha dohnat to, co dítě zameškalo. Když na tréninku někdo chybí, snažíme se nové části choreografie natáčet. Videa používáme jednak sami pro sebe, abychom se mohli podívat na chyby a postupně je opravovat, ale zároveň slouží i dětem, které na trénink nemohly dorazit.

Nečekáme samozřejmě, že se dítě naučí celou novou část dokonale jen podle videa. Když se po nemoci, dovolené nebo jiné absenci vrátí, všechno s ním znovu projdeme a novou část pořádně dotrénujeme. V praxi se mi ale opakovaně potvrzuje, že velký rozdíl udělá už to, když se na video předem několikrát podívá, naposlouchá si hudbu, všimne si nových prvků a třeba si je doma alespoň zkusí. I když si nebude jisté, jestli všechno dělá správně, přijde na další trénink s představou o tom, co se mezitím dělo, a mnohem snáz se znovu zapoje. 

Nejde tedy o to, aby děti po každé absenci všechno zvládly samy. Jde o malou snahu nezůstat úplně pozadu a pomoct tím nejen sobě, ale i celému týmu. 

Týmový tanec zkrátka funguje trochu jinak než aktivita, kde si každý jede sám za sebe. Děti se učí vnímat ostatní, spolupracovat, přizpůsobit se celku, hlídat si své místo i tempo a zároveň převzít odpovědnost za svůj vlastní výkon. Zbytek dětí se také učí, že někdy je potřeba vydržet, něco opakovat znovu a znovu a dotáhnout společnou práci až do konce. Není to o stresu, že dítě něco zameškalo nebo že chvíli tápe. Právě naopak. Tým by měl být místem, kde se jeho členové navzájem podrží a pomohou tomu, kdo zrovna potřebuje trochu víc času. A přesně k tomu děti vedu – aby se uměly soustředit nejen na sebe, ale také vnímat, kdy může jejich podpora pomoct někomu vedle nich. A má to své očividné výsledky.

A právě v tom je podle mě jedna z největších hodnot týmového tance. Nejde jen o to naučit se choreografii. Jde o pocit, že každý je důležitou součástí něčeho většího – a že když všichni táhnou za jeden provaz, je to na pódiu opravdu vidět.